Ne jen tak používám u cukrovky spojení - Stačí tak málo a může být všechno jinak.
Upřímně si myslím, že dokud se to člověku doopravdy nestane, tak nevěří. Nevěří tomu, že by se to mohlo někdy stát právě jemu, anebo nevěří, že se to může stát tak lehko. Popravdě to je tak, že jsem se do téhle skupiny řadila taky, než..
Byl to týden jako každý jiný. Trávila jsem hodiny na trénincích v tanečním sále, běhala a zařizovala vše možné, jak jsem byla zvyklá. Přiznávám, že jsem byla aktivní až moc a potřebovala zvládnout všechno, co jsem si naplánovala. Vždycky. Ať se dělo, co se dělo.
Tohle celé vysvětlovalo to, jak jsem se kdysi vyrovnávala s cukrovkou. Chtěla jsem na plný plny zvládat co nejvíce věcí, protože jsem měla pocit, že tak ji porážím, že jí neukazuji to, že mě v něčem omezuje nebo mi něco dělá těžší.
Tak to šlo den za dnem, než se to stalo.
Byla noc, když jsem se celá zpocená probudila. Cítila jsem, jak se celá šíleně třesu. Byla to hypoglykémie, tedy málo cukru v krvi. Okamžitě jsem vyběhla z postele do kuchyně, kde jsem si chtěla vzít z lednice pomerančový džus. Ale jakoby mi někdo svázal ruce i nohy. Najednou jsem se nemohla pohnout a začala se mi motat hlava. Jediné, co mi v tu chvíli zbylo, bylo křičet a doufat, že se někdo vzbudí.
Samotný křik o pomoc už si vůbec nepamatuji. Probrala jsem se v ložnici v posteli rodičů. Tělo i hlava mě bolely neskutečným způsobem.
A pocity? Během zlomku vteřiny mi došlo, co se stalo a prostě mi začali téct slzy. Z vyděšení, ze strachu, ale především z vděčnosti a radosti, že jsem zase při vědomí.
V důsledku velmi těžké hypoglykémie se moje tělo dostalo do bezvědomí, které doprovázely obrovské křeče. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem si to způsobila úplně sama. Byla jsem psychicky i fyzicky prostě vyčerpaná a moje tělo tuto hypoglykémii prostě nezvládlo.
Od té doby nastal v mém životě velký zlom.
1. Uvědomila jsem si, že nejsem stroj, ale člověk.
2. Došlo mi, jak moc je cukrovka nebezpečná.
3. Cukrovka mi ukázala jakou má moc a kam až může zajít.
4. Začala jsem si vážit života a radovat se z každičké maličkosti.
5. Změnila jsem pohled a přehodnotila moje priority a hodnoty.
Troufám si říci, že toho je ještě víc, ale tohle je to nejdůležitější.
A proč o tom píši?
Neberte cukrovku na lehkou váhu, nepodceňujte ji. Je to silnější a zákeřnější soupeř než se může zdát. I když je to na každém.
Poznala jsem, co dokáže, díky tomu ji každý den ukazuji, co dokážu já!
Vaše Zuu.
Comentários