Jakýkoliv pohyb je pro tělo velmi prospěšný. Už od malinka jsem byla rodiči vedená k pohybu všeho druhu. Ať už díky zájmovým kroužkům, nebo společným volnočasovým aktivitám jsem měla pohybu a sportování až až! Milovala jsem to. Znamenalo to být pořád v akci a hlavně mě děsně bavilo se zlepšovat a být lepší a lepší.
Pak mi do života vstoupila cukrovka. A víte co? V oblasti kvantity sportu a pohybu v mém životě se ani s cukrovkou nic nezměnilo. A to hlavně díky mým skvělým rodičům, kteří tu pro mě byli, a díky nimž jsem si nemusela odpustit ani jednu z mých milovaných aktivit.
Až teď, čím jsem starší, ale vidím, co všechno to pro ně znamenalo. A jsem jim za to vděčná. Mohla jsem pokračovat v tanci a trávit hodně času na trénincích a v divadle. Chodit na aerobik, o víkendu na kolo, na brusle nebo vyrazit na túru. Pamatuji si, jak jsem všude nosila hodně jídla, poctivě si měřila glykémii a hlásila se rodičům. Všechno skvěle fungovalo, velkým pomocníkem nám byla i inzulínová pumpa, která byla pro můj pestrý životní styl naprosto ideální!
Pohyb je součástí mého života neustále, i když chvílemi to nebylo už tak intenzivní, protože na střední škole v maturitním ročníku jsem bojovala nejen s glykémiemi (protože stres), ale také s časem. A stejně tak tomu bylo ze začátku při studiu na vysoké škole. Až za poslední dobu jsem se zase vrátila ke sportu s rozhodně větší časovou kapacitou.
Nemám ráda, pokud se setkám s názorem, že „s cukrovkou tohle nejde“, „tamto taky nic moc“ a podobně. Když člověk opravdu chce, tak to jde. Stojí to hodně času a úsilí, ale jde to. Sport je prostě potřeba a není dobré se ho jen tak vzdát. Nemusíme se za každou cenu trápit, ale sem tam si zasportovat má rozhodně smysl.
Ze začátku může docházet k častým hypoglykémiím, kvůli kterým je třeba aktivitu ukončit dříve, často už po pár minutách. Proto je velmi důležité, aby mělo tělo neustále pravidelný příjem energie a bylo dobře najedené. Nejlepší je tmavé pečivo, které by mělo udržet stabilní glykémii po celou dobu sportování. Až si tělo začne na pohyb zvykat, hypoglykémie by měly ubývat.
Je hrozně důležité akceptovat, že každému funguje něco jiného, proto je dobré postupně zkoušet, co bude fungovat vám (prvně je rozhodně nejlepší, poradit se se svým diabetologem). Vždy je lepší začínat pomalu a postupně přidávat délku aktivity a zvyšovat její intenzitu.
Myslím si, že pokud se člověk s cukrovkou snaží neustále někam posouvat, roste i jeho osobnost. Sport je jednou z obrovských kapitol, která nás diabetiky učí neskutečné trpělivost a pracovitosti. Takže i Vám přeji, ať si pohyb s cukrovkou užíváte stejně jako já!
Vaše Zuu.