Přeji Vám krásný den!
Určitě jste si všimli, že nepřibývají články a nemám příliš mnoho času být aktivní. Omlouvám se Vám, ale studijní události byly na prvním místě. Nejprve jsem dopisovala bakalářskou práci a poté se připravovala na státnice.
Jakmile překročíme práh školy, jsme hodnoceni a je pak velmi lehké, srovnávat se s ostatními.
Cukrovku 1. typu mám od třetí třídy a byly to právě známky, díky kterým jsem si dokazovala, že jsem srovnatelná se svými zdravými spolužáky, že dokážu totéž co oni, že jim stačím, a že na to mám!
Rozumíte mi?
Pokud byly moje glykémie (hladina cukru v krvi) v normě, dostala jsem jedničku a byla jsem spokojená. Občas jsem dostala ze zkoušení nebo písemky horší známku, ale to jen proto, že jsem měla špatnou hladinu cukru a nebylo mi dobře.
Nikdy jsem se nechodila vymlouvat, a prostě vedla ten svůj boj sama se sebou. Dá se říci, že základní a střední školu jsem zvládala bez větších komplikací a byla spokojená, že se mohu rovnat zdravým spolužákům. (Jak to tak po sobě čtu, tak vidím, že mi trvalo hodně dlouho, než jsem pochopila, že cukrovka místy opravdu nějaký ten handicap přináší.)
Pak ale přišla maturitní zkouška. Obrovský stres a tlak. Všichni očekávali, že to se svými studijními výsledky musím úspěšně zvládnout. Já ale věděla, že pokud jsem ve stresu, moje hodnoty hrozně stoupají a mně se potom velmi špatně přemýšlí, není mi dobře, bolí mě hlava, mám rozmazané vidění a moje unavené tělo se vidí spíše v posteli. Úspěšně jsem i přes hodnoty 21,5 – 26,2 mmol/l odmaturovala. (Pro představu je normální hladina cukru cca 3,5–6,5 mmol/l.)
Tady nastal obrovský zlom. (Vážně dlouho jsem se vyrovnávala s tím, že nejsem úplně zdravá, což si někdy nerada přiznávám i teď.) Celé roky na střední jsem se snažila mít vynikající výsledky a u maturitní zkoušky to bylo fuk a já mohla být ráda, že jsem s takovou hladinou cukru v krvi vůbec odmaturovala. Začala jsem se na to koukat jinak.
Ne, že bych slevila ze svých cílů!
Ale na čím vyšším stupni ve studiu jsme, tím těžší věci a výkony se po nás chtějí. A tak jsem to začala brát jinak. Teď nemusím mít ze zkoušky za A - stačí, že ji úspěšně udělám. Sice se třeba už nemůžu rovnat s těmi nejlepšími a zdravými, ale to je právě ono – málo lidí totiž ví, kolik je práce za tím, abychom hodnoty cukru udrželi ve zkouškovém období v normě, málo kdo ví, jak těžko se nám některé zkoušky dělají, když se opravdu necítíme nejlíp, protože ve skutečnosti jsme rádi, že vůbec vylezeme z postele...
Ale už jsem Vám psala, jak nádherný pocit byl úspěšně odstátnicovat?!
Pokračování v dalším článku..
Vaše Zuu.