Bez ohledu na komplikace, které cukrovka samotná přináší do života, jsme někdy nuceni překonávat i překážky, které bychom překonávat nemuseli.
Tímto článkem bych Vám chtěla sdělit, čím jsem si jako čerstvá diabetička musela projít, a jak to dnes vnímám. Posměšky, urážky, a to jen proto, že jste diabetik. Téma, které se u doktora těžko otvírá nebo sděluje někomu, kdo to neprožívá nebo neprožil. Nikdo si neumí představit tu tíhu ve chvíli, kdy ještě nerozumíte své nemoci a současně musíte odolávat zlým útokům od okolí na Vás.
„Myslím, že tehdy by mi hodně pomohlo, kdyby mi někdo opravdu rozuměl.“
Je to už tak dávno a přesto mám vzpomínky v živé paměti. „Á, slečna narkomanka!“ Nebo hlouček holek, který si šeptá, jak jsem cítit po inzulínu, a že to hrozně páchne. Jak dlouho jsem se ještě u rodičů ujišťovala, že to ze mě skutečně nejde cítit? Dlouho.
Zjistili vám tedy nemoc, která způsobí ve vašem životě přímo koncert milionu změn.. Přemýšlela jsem hlavně nad tím, jak je to celé nespravedlivé! Proč se to stalo zrovna mně ? Zasloužila jsem si to ? To nemůžu zvládnout.. Zvládnu to ? Mám na to ? V hlavě se mi toho tehdy motalo strašně moc.. A navíc jsem vážně nemohla pochopit, jak se někdo může smát někomu a být na něj tak zlý, když za to celé, vlastně vůbec nemůže?Nechápala jsem, kde se v těch dětech bere tolik zloby!?
Rodiče mi v tomhle hrozně moc pomohli. Byli moji zachránci v tom, jak z toho ven. Bylo to prosté, a přesto to zabralo! Dělala jsem, že ty urážky a posměšky neslyším a když už, smála jsem se jim taky. Kdo by řekl, že je to pak přestane bavit? Samozřejmě jsem se často držela a brečela až doma, kde mě nikdo neviděl. Protože jsem chtěla být malá hrdinka, která je statečná a všechno zvládne!
A právě díky tomuhle začátku jsem získala spoustu sil, ze kterých čerpám ještě dnes. Vznikla i moje velká motivace - být lepší – i přesto, že mám cukrovku, tak to prostě všem jednou natřít! Vlastně do teď chci být hlavně pro sebe tou velkou malou hrdinkou. Ta, které se nevzdává, ta, která má sílu bojovat se vším, co se jí postaví do cesty, a to prostě jen proto, že je přesvědčená, že to za to skutečně stojí.
„Nikdy, opravdu nikdy, neztrácejte víru v sebe – nezapomínejte, že jste to hlavně vy, na koho se můžete spolehnout. Důvěra v sebe, je klíčem k úspěchu.“
Není potřeba někomu vysvětlovat, kolik sil za tím vším je, kdo bude chtít, ten pochopí. Hoďte urážky a pošklebky za hlavu, neplňte si hlavu špatnými myšlenkami a věnujte čas těm, kteří za to skutečně stojí. BUĎTE LEPŠÍ!
A pamatujte
„Všechno zlé je pro něco dobré.“
Vaše Zuu.